Dluhy se mají splácet. Inkasní agentury však vyžadují po dlužnících mnohem vyšší částky, než činí samotný dluh, a založily si na tom výnosný byznys. Jejich hlavní činností je vymáhání pohledávek. Způsob, jakým se to děje, je mnohdy na hraně únosnosti. Na co mají a nemají inkasní agentury právo?
Podnikatelé čím dál častěji využívají služeb takzvaných inkasních agentur, které se soustředí na předložený seznam lidí a vynucují od nich zaplacení nejen dlužných částek, ale i dalších položek, které mnohdy činí i několik tisíc korun. Jedná se údajně o náklady vymáhacího řízení a bývají pojmenovány různě, např. administrativní poplatek, poplatek za správu nebo jen náklady řízení.
„Inkasní agentury jsou podnikatelé, stejně jako společnosti, pro které pohledávky vymáhají. Nemají více pravomocí než kdokoli z nás. Nemohou vést žádné skutečné řízení a nárokovat si jakési náklady,“ zdůrazňuje Lukáš Zelený, vedoucí právního oddělení dTestu. A dodává: „Inkasní agentura, která jen zastupuje vašeho smluvního partnera, po vás maximálně může vyžadovat zákonný úrok z prodlení, rozumně vysokou smluvní pokutu, byla-li ujednána, a případně náklady na zaslání upomínky, ale tím to končí.“
Existuje-li smlouva a v ní uvedená povinnost jedné ze stran platit určitou částku, neznamená to, že už není potřeba, aby o tom rozhodl soud. Stává se, že dluh už byl dříve splacen nebo vůbec neexistuje. Je-li někdo přesvědčený, že mu dlužíte peníze, může se obrátit na soud nebo jiný povolaný státní orgán. Dokud ten nerozhodne, nikdo po vás nemůže vymáhat údajný dluh. Skutečné vymáhání, ať chcete platit nebo nechcete, provádí až soudem pověřený exekutor. „Pokud vás soud prohlásí za dlužníka, budete muset uhradit náklady spojené se soudním řízením. Jejich výše je ale ve vztahu ke spotřebitelům a jejich drobným závazkům výrazně limitována. Inkasním agenturám stát žádnou odměnu nepřiznává,“ vysvětluje Lukáš Zelený.
Splacení dluhu mohou vynucovat pouze státní orgány. Inkasní agentury proto nesmějí používat slova obsahově podobná jako „exekuce“ či „exekutor“, která mohou spotřebitele zmást. Výzvy zasílané některými inkasními agenturami však tento zákaz nedodržují. Hovoří o návštěvě krajského inkasního specialisty, pokud nebudete reagovat na pátrání po hledané osobě. Předpokládá se totiž, že ji na své adrese ukrýváte. Jindy text výzvy zastrašuje varováním, že specialisté agentury na trestní právo šetří, zda nebyl neplacením dluhu spáchán trestný čin.
Etický kodex, kterým se mnohé inkasní agentury řídí, považuje za přípustné a dokonce žádoucí inkasovat od dlužníka náklady agentury spojené s vymáháním. Přitom náklady soudního řízení, kterými agentura jen hrozí, by byly nesporně nižší nebo žádné. Inkasní agentury navíc období před podáním žaloby zbytečně prodlužují a dluh navyšují o úroky z prodlení.
Kodex také připouští volání automatem, od kterého se volaný jen dozví, kam má zavolat. Opakované vytáčení až do desáté hodiny večer několik týdnů po sobě je více než obtěžující. K tomu se může připojit i automatizované zasílání SMS. „Pracovníci agentury docházejí za dlužníky i domů nebo na pracoviště, kde provádějí takzvanou terénní inspekci a dotazují se u sousedů, kolegů a nadřízených, pokud se s nimi odmítnete bavit nebo je pustit dovnitř. Jak dlouho byste tento nátlak vydrželi vy? Není divu, že spotřebitelé zaplatí i to, co nedluží, jen aby měli klid,“ uzavírá Zelený.
